Vítejte na našich www stránkách místnosti

Zmítá se mnou politika (lela)

Sedím a na telku koukám,
zoufalstvím jak sova houkám,
samé války, vraždy, loupeže,
kdo popustil lidstvu otěže ?

Nechat se unášet skutky zlými,
když nevíme si rady s politiky svými ?
Lžou až se jim od huby práší,
to jsou ti zvolení poslanci naši.

Před volbama slibují hory, doly,
to se jim kecá před plnými stoly !
Prý bude lépe a menší daně….
lžeme taky, ale nemáme na ně !!!

Taky bydlet, topit a jíst je třeba,
s takovou však nebude ani na chleba,
onemocníš? zhyň, když nemáš na léky,
na dluh nedávají lidem ani aptéky !

Ani s jejich konty nemůžeme soupeřit,
naše prázdná, jejich tučná – má to tak být?
Až zase jednou k volbám půjdeme,
dobře si rozmyslíme, koho volit budeme.

Ambiciózní manažer se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy. Během plavby přisel hurikán a celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrově. Čtyři měsíce jedl jen kokosové ořechy a spal na pláži a žádostivě se díval na moře, kdy se objeví nějaká loď.

Jednoho dne zpozoroval, jak se po říčce blíží malý člun s nádhernou ženou.

"Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala? "
"Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opačné straně ostrova."

"No to si měla štěstí, že se ti zachránil člun."
"Nezachránil, ten jsem si vyrobila."

"Prosím?"
"No, vždyť je tu všude okolo bambus a třtina..."

"Ale kde jsi vzala nářadí?!"
"Z kamenu jsem si vyrobila nástroje a použila jsem je i na stavbu chatky. A ty spíš kde?"

"Celé 4 měsíce na pláži." zahanbeně přiznal manažer.
"Tak pojď ke mne na návštěvu..."

Doplaví se k její chatce a žena říká: " V prvním patře máš holicí strojek a i sprchu... "

Manažer je úplně hotový, už se na nic neptá, vyběhne do patra a tam je holicí strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete a říká si: "Tato žena je neuvěřitelná. Co bude dál??

Sejde dolů a tam už ho čeká žena, v ruce láhev vína, na sobe jen nějaký ten fíkový list... přitulí se k němu a říká: "Jsme už tak dlouho pryč od domova... a celý ten čas jsi byl tak sám. Jsem si jistá, že je něco, co by si právě teď chtěl dělat... něco,co jsi nedělal už dlouhé měsíce...?

Manažer nevěří vlastním uším a povídá: "Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat emaily?"

Profesor filozofie stál před svou třídou a na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od majonézy a začal ji plnit kameny velkými asi 5 cm. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná. Studenti souhlasili.

Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět se smíchem souhlasili.

Nyní vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice a písek samozřejmě vyplnil i ty nejmenší mezery. "A nyní si představte," řekl profesor, "že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci - vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše děti - zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí - vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti." "Když naplníte sklenici nejprve piskem, nezbude žádné místo pro kameny a oblázky. A stejně je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nebudete mít prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní vyšetření, jděte si se svým partnerem zatancovat. Vždy vám zbude čas na práci, na úklid domu, nebo na uspořádání párty. Starejte se především o kameny - o věci, které mají opravdu význam. Stanovte si svůj žebříček priorit. Zbytek je jenom písek."

Na to vstal jeden ze studentů, vzal sklenici, kterou profesor i ostatní studenti měli za plnou a nalil do ni láhev piva, které si samozřejmě našlo svoje místo a láhev byla teprve nyní opravdu plná. To dokazuje, ze bez ohledu na to, jak plný je váš život, prostor na pivo se v něm vždycky najde!

Mladí manželé čekají návštěvu. Manželka už je naparáděná, ale manžel stále běhá ve slipech a nechystá se.

Manželka mu říká: "Prosím tě proč se neoblékneš? Za chvíli je tu návštěva!"

A on na to: "No a co? Jen ať vidí jak jsem hubený, že mi nevaříš!"

A manželka na to: "Tak víš co? Tak si ty slipy svlíkni, ať vidí PROČ ti nevařím...!"

Říká manželka manželovi: "Ty seš takovej debil, že kdyby se uspořádalo mistrovství světa všech debilů, tak ty budeš stoprocentně druhej!!!"

"Proč druhej?" ptá se manžel.

"Protože seš takovej debil, že bys to ani nevyhrál!!!"

Myslím si, že lidé by měli chodit bosí, protože je to opravdu mnohem zdravější.

Například já, když se ráno vzbudím obutý, tak mě pak celý den ukrutně bolí hlava a ještě ke všemu mám hroznou žízeň...!

Básníkem být

Nejsem Nerudou ani Vrchlickým,
přesto chtěla bych napsat krásný rým,
jak už to tak v světě vždy chodí,
mozkové závity mé nic nevyplodí.

Dumám, myšlenky se honí hlavou,
mám ji přemýšlením už děravou ?
někde se ty rýmy přece ukrývají,
ale kde, to najevo ubožákovi nedají.

A přemýšlím ještě v této chvíli,
o čem mám vlastně psát lidé milí ?
O sněhu,mrazu,vánocích a Ježíškovi,
kdo z vás mi poradí,kdo z vás to ví ?

Šla teta na snímkování
měla pěkné tetování
a pan doktor se jí ptal,
kdo vás teta tetoval?
Nechte prosím slušnou ženu,
já jsem tady u rentgenu,
sama já se tetuji,
drátuji a letuji!

Keď ma chlapci bozkávajú,
ušiská mi odstávajú.

KDYZ PRATELSTVI V SRDCI ZAHORI-- MUZE BYT PRITEL I V ZAMORI --PRATELSTVI NEDELI ZADNA DALKA --A V PRATELSTVI NIKDY NENI VALKA --V PRATELSTVI JE TISICE SLOV DUVERY A POROZUMENI -- A PRATELSTVI ZADNY NEPRITEL V NIC JINEHO NEPROMENI--V PRATELSTVI JSOU KRASY I CHMURNE CHVILE--ALE JEN PRAVY PRITEL USTOJI DNI CO NEJSOU BILE-- NEKDY I PRITELE SRDCE ZABOLI--A JEN PRITELOVO SLOVO HO ZAHOJI--A PROTO BUDME SI VZDY KAMARADI -- A VAZME SI ZE MAME SE RADI-- NEZLOBME SE PRO JEDNO SLUVKO --VSAK JE TO JENOM ZRNKO--VERME ZE VSE SE ZASE VYCASI--TAK JAK PO BOURI POCASI --TO VSEM PISE bledulinkasnu

Nic mě nenechá dělat moje lenóra,
je to zdá se prazvláštní potvora,
vyžaduje po mně na gauči válení
a všeliká jiná, dobrá zahálení.
Jó, lenošit já umím vzorově přímo,
nezajímá mě bedna, divadlo či kino,
u počítače sedím hledíc do blba,
myslím, že nefunguje ani má kotrba.
I závity mozkové volno si vzaly,
nějak se přitom do sebe zamotaly,
to pan Alzheimer je nějak pocuchal,
s paní Sklerózou si tu práci dal,
jenže nedomyslel vůbec - inu,
že na tu nemoc jistojistě zhynu !!!!
A tak u počítače sedím jak vetřelec,
řekněte, kde mému rozumu je konec ???
Neví to doktor, boháč ani lakomec,
snad rozoumek někde najdu nakonec,
přivítám ho mile, beze vzruchu,
předstírat budu, že je to v suchu !!!

Když přiletí ptáci z jihu,
piju pivo místo lihu,
až poletí zpátky na jih,
vyměním zas pivo za líh...

Podzim (lela)


Podzim už pomalu nastává,
opadává krásně zbarvené listí,
sluníčka se nám nedostává,
podzimní deštík z oblohy šustí.

Malíř by nenamíchal na paletu
takovou velkou odstínů pestrost,
to jen příroda může tady i tu,
dokazujíce nesmírnou moudrost.

Sluníčko své paprsky ukrylo,
odešlo někam daleko na jih,
jen aby zima nám moc nebylo,
touhu po teple necháme si zajít.

Nastanou i jiné radovánky,
u krbu v teploučku hřát se,
do kouta zahnat smutek i depky
a do plamínků tiše dívat se.

Vebab si šikulka je to moc hezké jen tak dál.

Chtěla bych……(lela)

Chtěla bych být sluncem
co se po obloze honí,
chtěla bych být slunečnicí,
co před ním hlavu kloní.
Chtěla bych být včelkou
co létá z květu na květ,
má radost velkou,
že obletět může svět.
Chtěla bych být housenkou,
která se v motýla promění,
poletovala bych nad loukou
do samého setmění.
Chtěla bych být lesem, parkem,
vším bych chtěla být,
jenže jsem člověkem
a to si musím zasloužit.

Sny jsou vidinou,představou a krásou našich nocí.Ráda bych je prožila přeci. Zdají see nám krásné sny. O lásce, o přátelství, pokud se zdají noční můry, je nám to dáno zřejmně zhůry. Ale nebojte se lidičky. Máme se tu rádi všecičky. A proto noční můra na nás nemůže a láska nám pomůže.

Doprava (lela)


Ať se dívám doleva či doprava,
všude číhá veřejná doprava,
tramvaj, trolejbus i autobus,
vždyť pěšky někam jít je kus,
Pendolínem na výlet do Prahy,
nebojím se ani letecké dopravy,
zaletím do Austrálie na prázdniny,
zkontrolovat klokany, zda-li žijí,
taky do Číny se jednou podívám,
vždyť oči šikmé já taky mám
a do Japonska kouknout na gejši,
ó to byly mé sny včerejší,
ten dnešní sen je do lesa jít
a do měkkého mechu se uložit,
koukat do korun stromů, hvězdy počítat,
kdo by takový život neměl rád ?
Pak domů přijít, lehnout do postýlky,
vzpomínat na ty krásně prožité chvilky.

Nesmějte si mi pro mé veršíky,
nechci prachy ani slávu,
jen cvičit mozkové závity,
aby lež od pravdy rozeznat uměla.

Na křídlech Vážky (lela)

Na křídlech Vážky bych chtěla létat,
vidět cizí kraje, přírodu, kus světa,
vše zhlédnout a na vlastní oči poznat,
zkusit léta-li Vážka jako i pták,
obletět rybník, palouk i zelený les,
podívat se kde a jak kvete vřes,
napít se z křišťálové studánky vody,
nevědět, jaké jsme způsobili přírodě škody.
Vážka mě jen na křídlech donese k chatu,
kde příjemní lidé zahájí svou debatu,
pozdravit a vstoupit v tu místnost,
být stálým návštěvníkem, ne jako host.

Koukám v úžasu co tady za krásu zřím....
Je to moc hezké,fakt se vám povedlo.díky